O mě

Baví mě hledání souvislostí v životě. Chci žít v souladu se svým posláním a dary. Je vzrušující každý den růst do svého nejvyššího potenciálu. Ve zdraví, radosti a lehkosti. Svou přítomností vnáším laskavost, lehkost, čistotu. Jsem průvodcem těch, kteří chtějí na sobě a se sebou pracovat ve všech životních rolích.

Mám dar vhledu a nadhledu. 

Je to podobné jako skládání dílků puzzle. Z jednotlivých dílku je složen obraz našeho života. Někdy se ocitneme v situacích, kdy nevidíme perspektivu celého obrazu, nechápeme a odmítáme jednotlivé dílky - nuda, prázdnota, uštvanost, nedostatek, vyčerpání a nemoci. Jsou v životě chvíle, kdy nepoznáváme sami sebe, kým jsme a kam kráčíme. 

Smyslem mé práce je rozpoznání, pochopení jednotlivých dílků puzzle a integrace poznání do běžného života. Pak může přijít radost, lehkost, hojnost, láska a zdraví.

Můj příběh

Jak to vnímám

Cesta k Bohu/Osvícení/vyrovnanosti není dlouhá, protože Bůh/Osvícení/vyrovnanost (nebo jakkoli tomu můžeme říkat) není daleko. Vždy byla, je a bude v nás samotných. Pro mě to znamená žít v laskavosti, radosti, hojnosti a tvořit s lehkostí.

Lidé si však po celá století volí většinou jen jednu možnost. Žijí v řadě omezujících přesvědčení, že nelze sloučit pozemský život se životem nadpozemským.

Co tím vlastně myslím?

Život pozemský/světský
Lidé bývají prázdní, znudění, uštvaní a vyčerpaní. Vlečou se životem ve jménu povinností, ve jménu rodiny, ve jménu národa - vlečou se vstříc smrti, aby přišla a vysvobodila je. Neví, kdo jsou, nikdy nenajdou sami sebe. Žijí s ostatními a pro ostatní. Jsou součástí davu.
Světští lidé často popírají duchovní svět nebo se domnívají, že nemohou dosáhnout boha/osvícení/vyrovnanosti, aniž by se zřekli světského života.
 
Život nadpozemský/spirituální
Lidé, kteří si vyberou k dosažení boha/osvícení/vyrovnanosti jakoukoli askezi. Například svůj život stráví v ústraní, žijí bez světských radostí, v celibátu. Zasvětí svůj život duchovnímu rozvoji v přesvědčení, že není jiná cesta než cesta odříkání a popírání, askeze v jakékoli podobě. Nebo podléhají současným spirituálním trendům a o 106 meditují, jezdí za šamany, channelují, jezdí na semináře, čtou knihy. Protože je to cool. Ale to, co se učí nebo dokonce sami učí úplně nežijí. 
Domnívat se, že tyto dvě části jsou oddělené, je nejnebezpečnější hloupostí, kvůli které člověk trpí. Výborná hudba je sloučení zvuku a ticha. Zvuk vytváří ticho a ticho vytváří vnímavost k přijetí zvuku. Pokud hudba v sobě nemá žádné ticho, pak je to pouze hnusný rámus, který nás časem znechutí. Ticho bez zvuku není hudbou.
A náš život může být nádhernou hudbou.

Můžeme přijmout život v celém jeho rozsahu.

Meditace není nic jiného než užívání si své nádherné samoty (klidně i uprostřed davu). Meditace je oslavování sama sebe. Člověk se koupe ve vlastním světle. Jednoduše se prostě raduje, protože žije, protože je.
 
Jestliže se díky meditaci staneme srdečnějšími, více milujícími, uvolněnějšími a radostnějšími, meditujme dál:)
 
Jakmile se odvážíme přijmout realitu (bez souzení, obviňování, hodnocení), bolest zmizí. A právě za touto bolestí je schované největší požehnání: poznání sama sebe. Těšení se ze své vlastní přítomnosti a svým vlastním bytím je uvolněný stav vědomí, kde nemusíte dělat nic. Štěstí je substance, ze kterého jsme vytvořeni. Blaženost je naše nejniternější podstata. Vědomý člověk je ten, kdo žije svůj pozemský život s uvědoměním nadpozemského.

Pak se radost, lehkost, hojnost, láska a zdraví stane naši přirozenou součástí. Pak se prázdnota, nuda, uštvanost, nedostatek, vyčerpání a nemoci mohou vytratit.

Jsem tou, která vám může ukázat most mezi pozemským/světským a nadpozemským/duchovním světem. Vstoupit ale můžete jen vy.
 
Až se naučíte sloučit tyto světy v jeden jediný s lehkostí, bez snažení, pak se naučíte největší věc v životě.
 
Můj celý příběh si můžete přečíst zde.
Už dlouho ve mě roste myšlenka, že chci vytvořit prostor, kde budu sdílet zkušenosti, poznání a vhledy, které získávám na cestě svého…
Je úterní odpoledne, pípne mi zpráva. Kamarádka Jana píše, že musí zrušit naši zítřejší večeři. Chtěly jsme se potkat, dát si…
Miluji knížky a pohádky. Své dospívání si pamatuju jako čas strávený s knížkou v ruce/podpaží/v baťohu. Knihovna mi byl nejmilejším věřejným…